Normy pro pelety a brikety

Jednotné celosvětové normy přispívají k vysoké a srovnatelné kvalitě tuhých biopaliv, zákazníkům slouží k lepší orientaci na trhu a výrobcům spalovacích zařízení umožňují specifikovat požadavky na vhodné palivo.

Dřevěné pelety

Dřevěné pelety

Pro tuhá biopaliva bylo vydáno šest klasifikačních norem řady ČSN EN ISO 17225. Obecná norma ISO 17225-1 definuje klasifikaci tuhých biopaliv podle původu – rozlišuje dřevní, bylinnou a ovocnou biomasu. Další normy se týkající paliv pro neprůmyslové použití ve spalovacích zařízeních do 500 kW. Je to specifikace dřevních pelet (ISO 17225-2), dřevních briket (ISO 17225-3), dřevní štěpky (ISO 17225-4), palivového dřeva (ISO 17225-5) a nedřevních pelet (ISO 17225-6). Zatímco u obecné normy jsou parametry spíše informativní, zde jsou parametry normativní a přísnější, protože malá spalovací zařízení v hustě zalidněných oblastech nedisponují nejnovějšími regulacemi, nečistí kouřové plyny a neobsluhují je profesionálové.

Různé sledované parametry paliva dělí na několik tříd. Třídy A1 a A2 reprezentují pelety vyrobené z čistého, nepoužitého dřeva, které nebylo chemicky ošetřeno, s nízkým obsahem popela a dusíku. Pelety třídy B mohou obsahovat chemicky ošetřené vedlejší produkty dřevního průmyslu a jedná se o dřevní pelety pro průmyslové využití. Jednotlivé vlastnosti tuhých biopaliv jsou většinou označovány velkým písmenem, které je odvozeno od anglického názvu, chemické prvky mají své obvyklé chemické značení. Zatímco normativní vlastnosti se musejí vždy uvádět, informativní se uvádějí buď na vyžádání, nebo podle požadavku normy. V tabulce 1 je přehled označení jednotlivých vlastností.

Tabulka 1

Tabulka 1

Tabulka 2

Tabulka 2

Tabulka 3

Tabulka 3

 

Norma pro dřevěné pelety

Průmyslové dřevní pelety spadají pod normu ISO 17225-2. Ta se vztahuje na veškeré pelety ze dřeva, a tudíž mají jednotlivé parametry velmi široká rozmezí, např. popel má několik tříd od min. 0,5 w-% do 10 w-% a výše. Odběratel však může specifikovat požadovanou hodnotu u všech normativních, případně i informativních parametrů (například u chemicky ošetřeného dřeva se normativně sledují i síra, dusík nebo chlór). V normě ISO 17225-2 pro dřevní pelety jsou normativně požadovány i hodnoty výhřevnosti a sleduje se přítomnost osmi těžkých kovů (arsen, kadmium, chróm, měď, olovo, rtuť a nikl). Informativní je potom tavitelnost popela. Nejvyšší stupeň kvality dřevěných pelet je poskytován certifikací ENplus.

V tabulce 2 je uvedeno porovnání požadavků obou norem, tj. ISO 17225-1 (obecné požadavky) a ISO 17225-2 (dřevní pelety) včetně označení normativních a informativních vlastností.

Norma pro dřevěné brikety

Oproti obecné normě jsou přísnější požadavky také v části pro dřevní brikety – ISO 17225-3. Spadají sem spalovací zařízení jako krby, kamna, varné spotřebiče, pokojová topidla a saunová kamna. Požadována je tu opět výhřevnost, tavitelnost popela a přítomnost osmi těžkých kovů. Norma také uvádí příklady různých tvarů briket a návod pro měření rozměrů. Všechny uvedené vlastnosti jsou normativní. Řazení briket do tříd A1, A2 a B je stejné jako u pelet.

V tabulce 3 je uvedeno porovnání požadavků obou norem, tj. ISO 17225-1 (obecné požadavky) a ISO 17225-3 (dřevní brikety), včetně označení normativních vlastností.

Výše uvedené normy komplexně popisují kvalitu jednotlivých tuhých biopaliv. Vyžadují zveřejnění výčtu fyzikálních a chemických parametrů, a tak vyřazují z používání dřevo z demolic a chemicky ošetřené dřevo obsahující těžké kovy a různé organické sloučeniny. Výrobci a dodavatelé by si měli uvědomit, že je jejich odpovědností uvádět správné kvalitativní parametry tuhého biopaliva a učinit vše proto, aby byly uživateli k dispozici.