Horské výšiny peletám problémy nedělají, dokazuje Martinova bouda

11.10.2017

Za první republiky sem jezdila česká smetánka, tu vystřídali důstojníci Luftwaffe. Martinova bouda stojí kousek pod hřebenem Krkonoš už víc než 200 let, dnes sem míří hlavně baťůžkáři a výletníci. Vytápění zajišťují v horské chatě už pěkných pár let dřevěné pelety. Do horských výšin je pravidelně vyváží společnost Waldera

blog_rijen_uvodni_obrazek_v1

Čím se tu topilo v roce 2002, když jste si Martinovu boudu pronajal?

Dřívím, byly tu dřevozplynovací kotle. Během tří let jsme zjistili, že to vůbec nefunguje! Dřevo musí být vyschlé, ale zase ne přeschlé, to je tady v těch podmínkách těžké dohnat. Nemáme na to skladovací prostory, kotelníci měli životnost pár měsíců. V létě se nadřeli jako koně: museli to pořezat, posekat, porovnat, a když měli konečně hotovo, museli to začít ládovat do kotle. A stejně tady nebylo teplo, jen smrad. Hosté seděli u večeře v zimních bundách, kouřilo se jim od pusy, to bylo peklo. Pár let jsme s tím zápasili a pak jsme si řekli, že to takhle nejde.

Jaká řešení jste zvažovali?

Začali jsme vymýšlet, že budeme moderní: vrty, tepelné čerpadlo. Návratnost? Tady ne. Sluneční kolektory se zpětným okruhem nám zakázal KRNAP. Zdůvodnění: “krajinný ráz”. Se střechou plnou kolektorů by horská bouda vypadala jinak, než jak vypadat má. Pelety byly tehdy v plenkách, kotle nebyly extrémně drahé. Když je člověk zoufalý, tak něco udělá. Dali jsme to sem, navezli peletky, zapnuli kotle, nasypali a začali topit. A ono to jelo! Od té doby vlastně nemáme problém.

Co všechno se tím změnilo?

Radiátory hřejí. Přestali jsme řešit kvanta popela z dříví, nebyl tu smrad. Prostě to fungovalo. Od chvíle, co tu máme peletové kotle, nemáme domovníka – protože ho prostě nepotřebujeme! V létě štípal, v zimě ládoval, teď nic. Ušetřený náklad na jednoho člověka a celý rok, dejte si to do kalkulačky. Ten komfort je nesrovnatelný: teplo, čisto a bez námahy. Bereme 15kilové pytlíky, protože sklep není úplně suchý a nemůžeme tu mít foukaný materiál. Ten pytlík zvládne do výsypky vysypat i ženská, každá. V létě k nám náklaďák Waldery s peletami dojede a manipulátor složí do garáže.

Celý rozhovor s Romanem Hronovským (44), který si Martinovu boudu pronajal před patnácti lety a od té doby ji provozuje, si přečtěte zde.