Opuštěnou vesnici farář proměnil v soběstačné sdružení
21.3.2019
Opuštěnou vesnici v Orlických horách proměnil farář Josef Suchár ve funkční občanské sdružení Neratov, které poskytuje bydlení desítkám postižených a práci téměř dvěma stovkám dalších. A hlavně: chce být v maximální míře soběstačné, svou činností uživit sebe a své lidi. Daří se mu to v míře, jaká je u nás ojedinělá.
Neratov je vesnice na severním svahu Orlických hor, která měla na přelomu 80. a 90. let tři stálé obyvatele, jednu ruinu kostela a pár desítek chalupářů. Tou dobou sem zabloudil za socialismu tajně vysvěcený kněz Josef Suchár. Místo ho přitahovalo, kostel, byť pobořený, měl stále své charisma. Působil tehdy v královéhradecké diecézi jako farář nedalekého Kunvaldu. Požádal proto biskupa Otčenáška o požehnání k opravě kostela. Kývl s podmínkou, že do vesnice přitáhne čtyřicet lidí, kteří tam budou trvale žít.
Začít žít od nuly
Josef Suchár začal naplňovat svou vizi. Přizval do vesnice první dvě rodiny s dětmi, Němcovy a Malíkovy. Obě si vzaly několik dalších dětí do pěstounské péče. Brzy přibyli další příbuzní, kamarádi a rodiny. Přišli na konec světa, aby tu začali žít od nuly. Doslova. Začali čistit ruiny kostela a brzy dostali biskupovo požehnání i peníze na opravu.
Domy, které ve vesnici zbývaly, byly neobyvatelné. Společným úsilím začali budovat zázemí, které většina z nás považuje za zcela samozřejmé: střecha nad hlavou, voda, elektřina, topení, mít kde vařit a jak prát. Dnes se celkem sedm objektů ve vesnici vytápí komfortně a ekologicky, tedy dřevěnými peletami, a to včetně fary. Celková roční spotřeba pelet tak v Neratově dosahuje 150 – 200 tun.
Cesta k soběstačnosti
Oficiálně začalo Sdružení Neratov fungovat v roce 1992, komunita se pomalu rozrůstala a také hledala životaschopný směr. Přes “experimenty” s pomocí bývalým trestancům se činnost sdružení ustálila na pomoci, péči a zprostředkování práce a bydlení pro děti a dospělé s postižením.
Z celkem šedesáti obyvatel Neratova je dnes postižených přesně polovina, ale sdružení je oporou pro dalších 150 až 200 postižených z regionu. „Chceme nabízet práci co největšímu počtu postižených lidí, kteří mohou a mají zájem pracovat. Aby tím zlepšili svou finanční situaci a naše Sdružení bylo schopné se uživit,” říká Zdenka Burešová, která se v Neratově stará o vztahy s veřejností.
Chráněné dílny, kde postižení pracují, tedy nemají v Neratově pouze volnočasový nebo terapeutický charakter. „Spolupracujeme s firmami, které mají zájem podporovat práci lidí s postižením, ale nemají na to ani podmínky ani know-how. Získáváme tak práci na dlouhou dobu dopředu, firma zase může uplatnit tzv. náhradní plnění. Obě strany jsou spokojené,” dodává Zdenka Burešová. Neratov spolupracuje s firmami Siemens a Assa Abloy. Své výrobky dodává i na objednávku, a to za konkurenceschopné ceny. Jejich klientem je třeba Česká spořitelna. Montážní dílny už mají kromě Neratova i v Žamberku a Králíkách.
O továrnu ale v žádném případě nejde. Široké spektrum chráněných dílen zahrnuje kuchyni, prádelnu a obchod, které slouží i lidem z vesnice, kteří nepatří ke Sdružení. Dále poskytuje Neratov úklidové služby, provozuje zahradnictví a několik řemeslných dílen (keramika, košíkářství, tkalcovství, tiskárna ad.). Otevřeli speciální základní školu.
Postaráno je také o společenský život. Znovu uvedli do provozu místní hospodu, dlouho ji měli v pronájmu. To se ukázalo jako klíčové pro zlepšení vztahu s chalupáři-starousedlíky: u piva se dá prostě mluvit o všem. Hospoda dnes Sdružení Neratov patří, je po rekonstrukci a stojí za návštěvu. Hojně ji využívají zejména turisté, které sem nejvíc láká unikátně rekonstruovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie. A staví se tu pivovar.
I neziskovka si může na sebe vydělat
Současný stav je výsledkem 25 let trvajícího vývoje, neúnavné práce a vůle to nevzdat. Je to několik let, co mělo Sdružení Neratov namále: komunita žila a pracovala na bázi kamarádských a příbuzenských vztahů, ale tenhle model se po více než patnácti letech vyčerpal, a sdružení bylo dlouhodobě v červených číslech. Na udržení provozu a rozvoj aktivit bylo potřeba čím dál víc peněz, jejich zdroje ale i kvůli finanční krizi pomalu vysychaly. Farář Suchár přiznává: „Došli jsme na hranici. Říkal jsem si, jak to budeme dělat dál? Změnu jsem chtěl, ale neuměl jsem to. Jsem schopný vybagrovat jámu, ale nejsem člověk administrativy.”
Tou dobou, kolem roku 2010, se shodou okolností do Sdružení zapojil Antonín Nekvinda. Zkušený manažer s dvacetiletou praxí v byznysu, který působil na vrcholových pozicích v České pojišťovně. V prostředí neziskové organizace pomohl nastavit pravidla a nastartovat procesy, které jsou běžné ve světě byznysu. Šlo o to, aby Sdružení mohlo fungovat dál – a pokud možno mnohem lépe než doposud. Nekvinda přišel s podnikatelským záměrem, začal jednat s velkými firmami, domlouvat zakázky.
„Pokud chceme dál pomáhat lidem, bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet situace s dotacemi, musíme vytvářet zisk. Jedině tak bude naše sociální podnikání udržitelné,” říká Antonín Nekvinda, dnes člen správní rady Sdružní. Jeho zkušenosti přiměly Neratov k sice chtěné, ale přesto bolestné proměně. Hlavně díky němu začaly velké firmy brát Neratovské jako rovnocenného partnera.
Proměna sdružení Neratov z organizace závislé na dotacích a příspěvcích na subjekt, jehož aktivity se dají označit jako “sociální podnikání”, ještě není dokončená. Ale zisky z prodeje vlastní produkce (textilie, keramika, košíky, sazenice), turismu (ubytování, hospoda, brzy pivovar) a práce pro velké firmy v okolí by mu do roku 2020 měly zajistit nezávislost na další podpoře (kromě standardních příspěvků na handicapované od Ministerstva práce a sociálních věcí). Sdružení Neratov tím sobě – a nejen sobě – otevírá nové obzory.
Farářův konec
„Pomáhám lidem žít tak, aby – řečeno po farářsku – měli život a měli ho v plnosti. Aby to nebylo přežívání, ale i duchovní rozměr. No, a ten je spojený s tím, že nikdo není zbytečný. My to neděláme PRO lidi s hendikepem, ale S nimi. To je pro mě akt té víry,” říká k tomu Josef Suchár. A jen tak mezi řečí, nad řízkem s bramborovým salátem v místní hospodě, dodává: „Bůh nám dal svět, abychom ho společně s ním učinili krásným, abychom ho tvořili a mohli se z něj radovat. Tohle chci lidem pomoct pochopit. Aby si řekli: Když to dokázali tady, proč by to nemohlo jít u nás…”