Opuštěnou vesnici farář proměnil v soběstačné sdružení

21.3.2019

Opuštěnou vesnici v Orlických horách proměnil farář Josef Suchár ve funkční občanské sdružení Neratov, které poskytuje bydlení desítkám postižených a práci téměř dvěma stovkám dalších. A hlavně: chce být v maximální míře soběstačné, svou činností uživit sebe a své lidi. Daří se mu to v míře, jaká je u nás ojedinělá.

Neratov je vesnice na severním svahu Orlických hor, která měla na přelomu 80. a 90. let tři stálé obyvatele, jednu ruinu kostela a pár desítek chalupářů. Tou dobou sem zabloudil za socialismu tajně vysvěcený kněz Josef Suchár. Místo ho přitahovalo, kostel, byť pobořený, měl stále své charisma. Působil tehdy v královéhradecké diecézi jako farář nedalekého Kunvaldu. Požádal proto biskupa Otčenáška o požehnání k opravě kostela. Kývl s podmínkou, že do vesnice přitáhne čtyřicet lidí, kteří tam budou trvale žít.

 width=

Začít žít od nuly

Josef Suchár začal naplňovat svou vizi. Přizval do vesnice první dvě rodiny s dětmi, Němcovy a Malíkovy. Obě si vzaly několik dalších dětí do pěstounské péče. Brzy přibyli další příbuzní, kamarádi a rodiny. Přišli na konec světa, aby tu začali žít od nuly. Doslova. Začali čistit ruiny kostela a brzy dostali biskupovo požehnání i peníze na opravu.

Domy, které ve vesnici zbývaly, byly neobyvatelné. Společným úsilím začali budovat zázemí, které většina z nás považuje za zcela samozřejmé: střecha nad hlavou, voda, elektřina, topení, mít kde vařit a jak prát. Dnes se celkem sedm objektů ve vesnici vytápí komfortně a ekologicky, tedy dřevěnými peletami, a to včetně fary. Celková roční spotřeba pelet tak v Neratově dosahuje 150 – 200 tun.

Cesta k soběstačnosti

Oficiálně začalo Sdružení Neratov fungovat v roce 1992, komunita se pomalu rozrůstala a také hledala životaschopný směr. Přes “experimenty” s pomocí bývalým trestancům se činnost sdružení ustálila na pomoci, péči a zprostředkování práce a bydlení pro děti a dospělé s postižením.

Z celkem šedesáti obyvatel Neratova je dnes postižených přesně polovina, ale sdružení je oporou pro dalších 150 až 200 postižených z regionu. „Chceme nabízet práci co největšímu počtu postižených lidí, kteří mohou a mají zájem pracovat. Aby tím zlepšili svou finanční situaci a naše Sdružení bylo schopné se uživit,” říká Zdenka Burešová, která se v Neratově stará o vztahy s veřejností.

 width=Chráněné dílny, kde postižení pracují, tedy nemají v Neratově pouze volnočasový nebo terapeutický charakter. „Spolupracujeme s firmami, které mají zájem podporovat práci lidí s postižením, ale nemají na to ani podmínky ani know-how. Získáváme tak práci na dlouhou dobu dopředu, firma zase může uplatnit tzv. náhradní plnění. Obě strany jsou spokojené,” dodává Zdenka Burešová. Neratov spolupracuje s firmami Siemens a Assa Abloy. Své výrobky dodává i na objednávku, a to za konkurenceschopné ceny. Jejich klientem je třeba Česká spořitelna. Montážní dílny už mají kromě Neratova i v Žamberku a Králíkách.

O továrnu ale v žádném případě nejde. Široké spektrum chráněných dílen zahrnuje kuchyni, prádelnu a obchod, které slouží i lidem z vesnice, kteří nepatří ke Sdružení. Dále poskytuje Neratov úklidové služby, provozuje zahradnictví a několik řemeslných dílen (keramika, košíkářství, tkalcovství, tiskárna ad.). Otevřeli speciální základní školu.

Postaráno je také o společenský život. Znovu uvedli do provozu místní hospodu, dlouho ji měli v pronájmu. To se ukázalo jako klíčové pro zlepšení vztahu s chalupáři-starousedlíky: u piva se dá prostě mluvit o všem. Hospoda dnes Sdružení Neratov patří, je po rekonstrukci a stojí za návštěvu. Hojně ji využívají zejména turisté, které sem nejvíc láká unikátně rekonstruovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie. A staví se tu pivovar.

 width=

I neziskovka si může na sebe vydělat

Současný stav je výsledkem 25 let trvajícího vývoje, neúnavné práce a vůle to nevzdat. Je to několik let, co mělo Sdružení Neratov namále: komunita žila a pracovala na bázi kamarádských a příbuzenských vztahů, ale tenhle model se po více než patnácti letech vyčerpal, a sdružení bylo dlouhodobě v červených číslech. Na udržení provozu a rozvoj aktivit bylo potřeba čím dál víc peněz, jejich zdroje ale i kvůli finanční krizi pomalu vysychaly. Farář Suchár přiznává: „Došli jsme na hranici. Říkal jsem si, jak to budeme dělat dál? Změnu jsem chtěl, ale neuměl jsem to. Jsem schopný vybagrovat jámu, ale nejsem člověk administrativy.”

 width=Tou dobou, kolem roku 2010, se shodou okolností do Sdružení zapojil Antonín Nekvinda. Zkušený manažer s dvacetiletou praxí v byznysu, který působil na vrcholových pozicích v České pojišťovně. V prostředí neziskové organizace pomohl nastavit pravidla a nastartovat procesy, které jsou běžné ve světě byznysu. Šlo o to, aby Sdružení mohlo fungovat dál – a pokud možno mnohem lépe než doposud. Nekvinda přišel s podnikatelským záměrem, začal jednat s velkými firmami, domlouvat zakázky.

„Pokud chceme dál pomáhat lidem, bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet situace s dotacemi, musíme vytvářet zisk. Jedině tak bude naše sociální podnikání udržitelné,” říká Antonín Nekvinda, dnes člen správní rady Sdružní. Jeho zkušenosti přiměly Neratov k sice chtěné, ale přesto bolestné proměně. Hlavně díky němu začaly velké firmy brát Neratovské jako rovnocenného partnera.

Proměna sdružení Neratov z organizace závislé na dotacích a příspěvcích na subjekt, jehož aktivity se dají označit jako “sociální podnikání”, ještě není dokončená. Ale zisky z prodeje vlastní produkce (textilie, keramika, košíky, sazenice), turismu (ubytování, hospoda, brzy pivovar) a práce pro velké firmy v okolí by mu do roku 2020 měly zajistit nezávislost na další podpoře (kromě standardních příspěvků na handicapované od Ministerstva práce a sociálních věcí). Sdružení Neratov tím sobě – a nejen sobě – otevírá nové obzory.

 width=Farářův konec

„Pomáhám lidem žít tak, aby – řečeno po farářsku – měli život a měli ho v plnosti. Aby to nebylo přežívání, ale i duchovní rozměr. No, a ten je spojený s tím, že nikdo není zbytečný. My to neděláme PRO lidi s hendikepem, ale S nimi. To je pro mě akt té víry,” říká k tomu Josef Suchár. A jen tak mezi řečí, nad řízkem s bramborovým salátem v místní hospodě, dodává: „Bůh nám dal svět, abychom ho společně s ním učinili krásným, abychom ho tvořili a mohli se z něj radovat. Tohle chci lidem pomoct pochopit. Aby si řekli: Když to dokázali tady, proč by to nemohlo jít u nás…”