Richard Krajčo: Věci směřují k lepším zítřkům

30.9.2011

Peletový kotel má doma i zpěvák, kytarista a hlavní textař kapely Kryštof, představitel mnoha divadelních, filmových i seriálových rolí, otec příkladně strážící soukromí svých dětí a majitel nahrávacího studia, které mu zhatilo šance na úspěch v programu Zelená úsporám, Richard Krajčo.

U baníkovce a básníře z knihy ohrožených druhů by si zejména fanoušci vaší skupiny Kryštof představovali spíše slabost pro „uhli s kuskem syra“ a něhu vdechujícího dehtu, proč jste se tedy dal na pelety?

To máte možná pravdu, ale byla by to taková „špinavá“ strategie a o tu jsem nestál, takže zvítězila volba čistějšího zdroje tepla.

Sledoval jste při svém rozhodování o způsobu vytápění i cenovou výhodnost pelet oproti elektřině či plynu nebo spíše zdravotně-ekologické výhody?

Řešili jsme vlastně obojí. Vytápíme dosti velikou plochu, téměř 800 m², a tak člověk bere v podtaz všechna pro a proti. Pořizovací cena byla sice vyšší, ale celkové roční náklady na topení i při takové ploše jsou na polovině toho, co bychom platili za plyn či elektřinu. A to dokonce i v případě „tepelného čerpadla vzduch vzduch“, o kterém jsem taky přemýšlel a na nějž byly pořizovací náklady čtyřikrát vyšší než na kotel s peletkama.

Jak dlouho většinou trvá na vašem statku v Podkrkonoší období, kdy je peletami potřeba topit?

Jelikož celá spodní část stavení je z velkých pískovcových kamenů, tak je třeba temperovat celý rok. Mají tu vlastnost, že v létě chladí rozpálené obyvatele statku, tak to naši předci vymysleli, ale v případě letního počasí se kotel zapíná jednou za dva dny, buď na nahřátí teplé užitkové vody nebo mírné dotemperování domu na hodnotu 22 stupňů. Takže jde vlastně o takový celoroční provoz.

Kolik sezon již peletami topíte a jaké vidíte jejich výhody, případně nevýhody?

Od poslední zásadní rekonstrukce, což je asi tři roky tuším. Výhodou je samozřejmě automatický provoz, výhodná cena za topení – v našich podmínkách a velikosti domu jsem opravdu nic lepšího zatím nenašel – a čistota – narozdíl od dříví nebo uhlí. Nevýhodou zatím je snad jen to, že jsme nevymysleli zatím zcela automatický provoz, takže zásobník musíme v zimě častěji doplňovat. Největší nádrž na pelety je totiž jen 1000 litrů. To budu muset ještě domyslet, pak to bude dokonalé.

Necháváte si dovážet pelety nákladním vozem na paletách, nebo dokonce máte vybudovaný prostor, kam se vám dají pohodlně nafoukat ze speciální cisterny hadicí?

Zatím na paletách, ale jak jsem zmiňoval, rád bych to do budoucna ještě změnil. Problém je v tom, že nádrž si mohu vybudovat jen před stavením na dvoře, a řeším dopravu z „podzemního“ zásobníku do nádrže v kotelně, odkud si už hořák pelety nabírá. Tím se tady firmy zatím moc nezabývají, a tak se moc řešení nenabízí. Snad časem.

Kolikrát musí v topné sezoně přijet a kolik tun pelet vlastně protopíte?

Momentálně protopíme kolem 11 až 12 tun ročně,  a tak nám stačí vetšinou jednou ročně přívoz peletek a necháváme si i nějakou zásobu navíc, kdyby přišla tuhá zima. Naštěstí máme otevřenou stodolu, kde mají své vyhrazené místo (vleze se tam zhruba 15 tun). Tři tuny máme pravidelně navezené v kotelně, takže tak čtyřikrát ročně musíme převézt zásobu.

V jednom rozhovoru jste se vyjádřil, že máte rád venkov, koně, psy a ticho. Jsou tyto vaše preference spojeny i s touhou po čistém prostředí a vzduchu? Dělá se v tomto ohledu u nás dostatek?

Víte, těžko říci. Statek máme hned na kraji lesa a rozdíl kvality ovzduší se nám zdá jasný. Jestli tomu tak je, nevíme, ale nádech po ránu je takový čerstvý a silný. V oblasti, kde dominuje těžký průmysl, je situace komplikovanější. Na druhou stranu nabízí jednu z mála možností na práci, takže to má plus a mínus. Samozřejmě, že majitelé těch firem pak mají oproti nátlaku například na snížení třeba emisí, silnou zbraň – zaměstnanost velkého počtu obyvatel.

Co říkáte v tomto kontextu na situaci na vašem rodném Ostravsku, kde je podle mezinárodních srovnání nejhorší ovzduší v Evropské unii?

Právě Ostravsko je to místo, které jsem myslel. Je mi to líto. Zdá se, že neexistují žádné páky, aby se situace zlepšila. Přitom jsem četl, že naopak továrna v Belgii od majitele, který patří k největším znečišťovatelům v Ostravě, je jedna z nejčistších. A to je paradox.

Nebojíte se hovořit o svých hodnotách a někdy i kritizovat jevy ve společnosti nebo showbyznysu, které se vám nelíbí. Máte čas sledovat debaty kolem podpory obnovitelných zdrojů  v Česku jako slunce nebo bioplyn a udělal jste si na ně nějaký osobní názor jako občan?

Vždy cítím nějaký dobrý úmysl, který se nakonec vymkne kontrole. Místo toho, aby solární panely mohly využít soukromé osoby, byly zneužity díky mezerám v zákoně k obrovským solárním „továrnám“, na což doplatíme všichni. Zelená úsporám se taky zastavila. Prostě některé věci nevychází a z toho je člověku smutno. Já si například nemohl požádat o dotace, protože mám na statku i nahrávací studio, takže je častečně veden k podnikání a najednou jsem neměl šanci. To mi přijde hloupé.

Prozradil jste na sebe také jednou, že vás v dětství formovaly i neortodoxní názory vašeho německého dědečka. Jak by se podle vás díval  na to, že bohaté národy s tradicí ochrany svojí  přírody i ovzduší jako Němci, Rakušani či Švédové jsou lídři ve vytápění peletami a neblokují vlastním občanům výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů na svém domě, kdežto u nás převažuje vůči těmto formám energetické soběstačnosti odpor?

Nevím jestli by to takhle sledoval, upřímně tak detailně to nesleduji ani já. Ale jednu odpověď bych možná měl. Máme „teprve“ 20 let od pádu usurpátorského režimu a zdá se, že je to prostě ještě málo. Nemůžeme dohnat to, co mnozí svou kulturou politickou a lidskou pěstují mnohem déle. Ale můžeme doufat. A to já dělám. Doufám, že věci směřují   k lepším zítřkům.