← zpět na přehled zpráv

Pro čistou energii využijeme zničenou krajinu

Se starostou Horního Jiřetína Vladimírem Buřtem o rekultivaci lomu i proměně obce, která už není na odpis

Premiér Andrej Babiš objížděl Ústecko a stavil se i v Horním Jiřetíně. Obec, která desetiletí žila v napětí, že ji smete z povrchu země pokračující těžba hnědého uhlí v sousedním lomu ČSA, už čtyři roky ví, že nebezpečí je zažehnáno. Vláda v roce 2015 rozhodla, že těžební limity se prolamovat nebudou – tedy že zbylé uhlí zůstane pod zemí. Tváří boje proti zvůli těžařů smést Horní Jiřetín z mapy je posledních dvacet let Vladimír Buřt, současný starosta Horního Jiřetína zvolený za Stranu zelených.

Jak se to stane, že do Jiřetína přijede premiér?

To byla hlavně věc ministerstva životního prostředí. Horní Jiřetín je symbolem toho, co je teď hodně aktuální, tedy změna klimatu. V rámci jejich programu – sázení tří stromů a ekologických témat, o nichž jsme se tady bavili s premiérem a ministry životního prostředí a průmyslu – je výběr místa symbolický. Zavolali z ministerstva s nabídkou, že kde jinde než v Jiřetíně, a my jsme to přijali rádi, protože Jiřetín si po těch desetiletích bojů o přežití zaslouží být vidět.

Takže i symbol toho, že tato vláda nepodporuje uhlí?

Asi i tohle hrálo roli. A taky že vláda podporuje obnovu oblasti lomu ČSA po těžbě s ohledem na využití obnovitelných zdrojů. To je pro region významné z hlediska pracovních příležitostí i z hlediska využití území; nebylo by úplně smysluplné, kdyby budoucí jezero sloužilo jen pro rekreaci.

Symbolicky vám tu předali dotaci na životní prostředí, na podporu odstranění dalších čtyřiceti starých kotlů na uhlí. Jak jste s tím daleko tady, v sousedství hnědouhelného lomu?

Máme i vlastní kotlíkovou dotaci. Odstraňujeme poslední zdroje ze všech našich objektů, bytových i nebytových, pokročili jsme už hodně daleko. Starých, opravdu špinavých uhelných zdrojů už zbývá málo.

Doporučujeme topení v kotli na pelety

Jak se vám daří měnit tu návyky: přesvědčovat lidi, že by měli investovat do výměny starého kotle na uhlí za nový?

Když jsme o to začali kolem roku 2010 usilovat, bylo to zpočátku těžší. Žijeme v kraji, kde jsou lidé s uhlím spojeni po dvě století; s mladšími generacemi problém nebyl, ale ty starší generace si nedovedly představit, že se tohle má změnit. Co teď budu dělat, když nebudu mít uhlí, to přece nejde, žádné jiné zdroje nejsou – tohle si říkali. Ale to se postupně změnilo, když viděli výhody jiných zdrojů: třeba že topení v kotli na peletky, který není až tak drahý, je víceméně automatické, nesmrdí vám barák, nečoudí to z komína a fyzická dřina je oproti přikládání uhlím nepatrná. Takže se to podařilo zlomit. A drahé to pro lidi moc není. Na naši vlastní kotlíkovou dotaci dosáhne téměř každý, je administrativně velmi snadná, a navíc to za lidi dělají naši zaměstnanci. A u větších investic, jako jsou tepelná čerpadla, se jim dotace může i zdvojit – můžou mít dohromady naši i tu ze Státního fondu životního prostředí.

Teď je na řadě dalších 40 kotlů, kolik vlastně zbývá v Horním Jiřetíně vyměnit?

To neumím říct přesně, je tady obrovská spousta soukromých rodinných domů; je tu 800 domácností a myslím si, že k té změně přistoupilo určitě už okolo pět set. Ať v nájemních obecních domech nebo soukromých. A ti ostatní už třeba taky mají zájem, ale říkají si „mně to ještě tak dva roky vydrží a bude fungovat, tak třeba za rok za dva to vyměním“. Zastupitelstvo bude v našich dotacích ještě dva tři roky pokračovat, protože je to úspěšný projekt, takže se to určitě ještě pohne. Lidé sami vidí, jak se lokální ovzduší změnilo; že dýchají jiný vzduch.

Vláda v roce 2015 potvrdila, že se nebude rozšiřovat těžba a Horní Jiřetín nebude zbourán, lom by měl v roce 2024 skončit. Nebylo by lepší než jen „neprolamovat limity těžby“, kdyby stát zbytky uhlí pod zemí oficiálně odepsal, a měli byste na věky klid?

To by samozřejmě bylo lepší, jenže náš horní zákon je z doby komunismu postavený tak prapodivně, že bez vůle těžaře se to skoro nedá udělat. Podle zákona návrh na odpis dává vždy těžař, který má propůjčena práva na dobývací prostor, a to je samozřejmě největší problém, protože těžař nemá důvod ani chuť uhlí pod zemí odepisovat natrvalo. Ne že by to nešlo vůbec, orgán státní správy – Báňský úřad – nebo nějaké příslušné ministerstvo by to asi po mnoha letech úsilí dokázalo, a dokonce si myslím, že současný ministr Brabec by do toho i šel, ale přímý střet s těžařem by představoval velký a táhlý problém.

Jiřetín byl mnoho let v ohrožení a část lidí se už začala těšit na peníze, které od těžařů dostanou za dům určený k likvidaci. Je tu teď tahle část lidí zklamaná?

Někteří určitě jsou. Ale většina z těch, co byla takhle natvrdo rozhodnutá, už své domy dávno prodala tehdejším spekulantům. Až do roku 2014 tady skupovali nemovitosti od lidí, kteří je chtěli prodat – s tím, že to pak dál prodají za vyšší cenu těžařům. Nejvíce kupovali od lidí zadlužených a exekuovaných. Zbyla tady hrstka těch, kteří by taky rádi prodali, ale doufali, že jim dá šachta víc než spekulanti. Ti po usnesení vlády z roku 2015 určitě zklamaní byli, ale myslím, že to je hrozně málo lidí.

Rozhovor vyšel v plné verzi dne 19. 9. 2019 v Respektu, autorkou je Ivana Svobodová.