← zpět na přehled zpráv

Splnila si sen o bydlení na vodě. Pohodlné vytápění zajišťují kamna na pelety

Je vám přes padesát a potkala vás velká životní změna? Inspirujte se příběhem Nicoly Eisenschink (57), která si našla originální ubytování podle svého snu – na vodě. Aby si mohla topit, musela zpočátku tahat těžké plynové láhve přes klouzavou lávku na loď. Teď už naštěstí topí pomocí kamen na pelety. 

Někdy se nové začátky nedají naplánovat, prostě se stanou. Tak to bylo také v případě Nicoly. Jednou při večeři jí manžel oznámil, že se po dvanácti letech manželství chce nechat rozvést. „A tím začala úplně nová kapitola mého života,“ shrnuje situaci Nicola. Nová etapa jí přinesla novou práci smutečního řečníka, kočku Emmu a originální ubytování – na vodě. Voda ji přitahovala už během jejího manželství a užívala si ji nejvíc na plavbách se svým mužem: „Na palubě je mi dobře jako nikde jinde. Chtěla jsem se tak cítit každý den,“ vysvětluje.

Svoje štěstí našla díky inzerátu na portále eBay. Když si do vyhledávače zadala „loď na bydlení“, narazila na svůj nový příbytek s názvem „Château d’eau“ (tedy franc. malý vodní zámek) pocházející z roku 1959. Šlo o bývalou loď pracovníků z přístavu, která byla přestavěna na letní hausbót a měla k dispozici také topení. Po prohlídce téhle lodi měla Nicola jasno, že se tahle loď stane jejím novým domovem, a po krátkém vyjednávání o ceně se tak skutečně stalo. Teď stojí Nicolin hausbót, který pojmenovala po svojí zemřelé babičce „Lotte“, v malém hamburském přístavu v oblasti Vierlande.

Voda ukolébává ke spánku

Žít na zemi? Už nikdy více! Pro Nicolu neexistuje nic hezčího než život na Lotte. „Člověk se ovšem také musí umět přizpůsobit tomu, co všední den přináší. Život na hausbótu není pro každého,“ přiznává. Hlavně zimy bývají náročné. Voda je vypnutá, protože vodovodní vedení přes zimu v přístavu zamrzá. Sprchování a praní potom nejsou možné kvůli omezenému objemu vody ve vodní nádrži na palubě. V tom se musí Nicola spolehnout na pomoc svých přátel.

Aby si mohla topit, musela zpočátku tahat těžké plynové láhve přes klouzavou lávku na loď. Teď už naštěstí topí pomocí kamen na pelety. Přes všechny nesnáze to pro ni bylo a pořád zůstává napínavé dobrodružství, které přináší své výzvy. „Život v přírodě mi takové štrapáce bohatě vynahradí. Do spánku se nechávám ukolébávat vlnami a v paprscích vycházejícího slunce ráno vidím přistávat ptáky na vodní hladině,“ vypráví Nicola zasněně. Díky tomu zažívá pocit, jako by byla na dovolené každý den – a to přímo před domovními dveřmi!

Do budoucna má Nicola s lodí Lotte velké plány: chce vybudovat vlastní kompost a malou čističku odpadních vod, aby mohla použitou vodu v zimě znovu používat a tím si ulehčila život. Chtěla by být soběstačná a nezávislá. Nikdy nelitovala svého rozhodnutí odstěhovat se na vodu, protože jak říká: „Za své odvážné rozhodnutí jsem získala možnost žít na místě, které opravdu miluju celým svým srdcem. A to se počítá.“

Článek vyšel 21. 6. v časopise Katka, autorkou je Jana Uhlířová.